BMW R50 a Honda CB 550Four

datluji pár písmenek, aby řeč nestála. Během Vánoc jsme zrestaurovali BMW R50 z roku 1970.
Majitel ze Slovenska, chtěl muzejní stav, takže vše muselo zůstat tak, jak z fabriky Bayerische Motoren Werke AG .
V jednoduchosti a funkčnosti je krása, v poválečném Německu se spousta věcí v motorismu a i mimo něj přebírala
z válečných zkušeností z terénu. Tak tomu bylo dlouho i v motocyklovém průmyslu.  Kabáty se měnily, ale srdce motocyklu
zůstávalo stejné, hold lety prověřený motor nebylo třeba měnit. Tento typ motorů vydržel svou základní stavbou až do roku 1996 a byl
schopen bez větších potíží ujet i 250.000km. Po roce 1996 byl vyvinut nový model, modernější, lehčí a daleko výkonnější motor
typu boxer a mezi tím samozřejmě i další jiné.

Nebylo potřeba žádných velkých zásahů ani repasí, jen přetěsnit,vyčistit, seřídit a nalakovat. Prostě trošku cingrlátek a motocykl byl zase jako nový.

Honda CB 550Four opět stará písnička, lety prověřený motor, majitel chtěl standardní stavbu, bez zbytečných estetických parádiček.

Ne, že bychom je nedělali rádi, ale v jednoduchosti se vzhlédl a tak to i měl. Kožené úchopy jsou rukodělná práce od EG RIDERS ze Slovenska, dělají krásné věci ze starých bicyklů.

Takovýto motocykl jsme již dělali, přesně v loni téměř jako přes kopírák, jen chybí nápis na nádrži, ten si prý majitel časem možná udělá sám po svém. Je neuvěřitelné, jak takto starý motor a po tolika letech a s historickou nostalgií přede jak kotě.

Majitel je student a musí se uznat, že v jeho letech  měl odvahu se pustit do projektu asi i za finančního přispění tatíka. Celkem mu to závidím, já dostal od svého otce leda prd. Ne, že bych si stěžoval, ale je hezké, že si plní možná i společné sny. A to stojí za zmínku.

Nejvíce starostí jsme si vyžrali s výfuky, majitel chtěl výfuky z Hondy CB  500 Four, páč byli čtyři a dost to motorku po bocích nafukuje a to mají někteří rádi silnější boky, že?

Takže sehnat někde pěkné fuky je téměř nemožné, tedy pokud nechcete vypláznout 1200,-Eur za nové z druhovýroby.
Nebo starší origo pěkné takřka za stejný peníz.  Nezbylo nic jiného, než vzít mosaz autogen, zavřít vrata, vypnout mobil a hrát si na doktora. Trvalo mně to 4 dny, než jsem zachránil, co zub času odnesl.

No, bylo to hodně potu, ale jak vidno, povedlo se. Zbytek motocyklu prošel procesem obnovy a nic speciálního
nebylo třeba dělat. Klasické přetěsnění, seřízení atd.

Bylo  mně velmi kladeno na srdce, aby tam za každou cenu byli Firestone pneu. A tak se i stalo. Každému motocyklu ve
stylu CAFE RACER tyto pneu seknou,  jak prdel na hrnec. O tom asi není třeba více psát či mluvit.