Můj milý deníčku aneb---Něco málo ze vzpomínek. Když mně bylo náct !!!!!
Dodnes si stále dobře pamatuji, že od svých 13-ti let, co jsem se začal motat kolem splašených trubek a drrrmtaktů, jsem ve dne v noci toužil, tíhnul, prahnul a snil o neuvěřitelném.
,, Kotoučová brzda‘‘
Ta neuvěřitelná věc, tak úpěnlivě jsem si ji přál, až se mně sen několik let ne a ne splnit. Dostal jsem se k ní až ve svých 19-ti letech, konečně!!!
Nee, že by snad Pionýr, nebo Simáč jeli tak ukrutně rychle, že by jí potřebovali,
ale ta krása místo bubnové brzdy z dob komunistického pravěku a zpátečnictví to bylo příliš silné přání. Na Jawce 350, kterých jsem měl několik, by taky padla za snahu, ale hold v té době ji měla pouze 638ička. Jo a tenkrát, v té době, na ní prostě nebyly groše, páč to byla tenkrát mašina za šíílený prachy a jen kvůli té brzdě, protože jinak krom nádrže vše zůstalo po technické stránce stejné jako v době třetihor .
Na lepší časy se zablýsklo až na vojně, kde jsem se dostal k Suzuce GS 400 a ta konečně ,, konečně‘‘ měla alespoň přední kotoučovou brzdu, ooooo jaká to náááádhera.
Byla původně jen na opravu, ale panáček, co byl majitel, neměl na opravu a tak mně ji nabídnul k prodeji za tenkrát bez ceny opravy za 16tis Kč, což bylo pro mě na vojně ,,vesmír SCIFI, něco jako milion‘‘ .
Ale mlaďoch byl rozumný a čekal i pár měsíců po vojně na prašule a já si splnil sen ,,první čtyřtakt" se startérem a měl,,kotoučovou brzdu ‘‘ . Dmul jsem se pýchou pokaždé, když jsem na ní sedával a byl plnej očekávání a nadšení.
Neustále jsem přední kotouč odmašťoval, páč mně krapínek tekl přední tlumič, kterej byl nakřápnutej od nehody bývalého majitele, a na jiný nebylo. Ten jsem nechal později zavařit a ještě pár let po mně plnil svou funkci.
Pak to šlo samospádem, jedna mašina za druhou, kotouče byly samozřejmostí a nikoho ani nenapadlo, že je ještě někdy bude chtít vidět.
Jojo, jenže jak se říká staří dobří holubi se vracejí, tak mně se vrátili holubi až po 34. roce, když jsem pochopil, že na pořádného Cafe Racera prostě musíš natlouct bubny, jináč je to porát jen takovej polotovar, ale ne, že by kotouče byly zas tak špatný, jen to není ono.
Člověk je tvor věčně nespokojenej, a co bych dnes za to dal mít motocykl s bubnovými brzdami a k tomu i přední buben Duplex. Jojo to je frajeřinka to by bylo pošušňáníčko. Dnes marná sháňka po bubnových brzdách, jsou drahé a je jich málo. Tedy těch co se hodí na nějakou tu stavbičku.
Toliko málo ze vzpomínek o neuvěřitelných touhách po kotoučových brzdách a mladistvé nerozvážnosti je zaměnit za bubnové brzdy.
Fotogalerie: Můj milý deníčku aneb---Něco málo ze vzpomínek. Když mně bylo náct !!!!!
.JPG)
