Scrambler BMW K100 RT r.v.1984

I přesto se díky své velké kilometrové vytrvalosti a to tedy samo o sobě svědčí o jeho spolehlivosti a nenáročnosti, hlavně u modelu bez ABS, které se údajně montovalo pouze za příplatek a na žádost zákazníka. Obrovské a těžké kapoty, díly jako výfuková koncovka s váhou 7kg, tachometr 4,3kg, sice vydrží asi i další návrat sovětských vojsk, ale tohle není tank to je motocykl, i když jako barikádu z těchto motocyklů by bylo obtížné rozbít.
Takže, jsem úplně nepochopil myšlenku ani důvod této cesty těžkotonážní značky BMW u tohoto modelu, proč je vše tak strašně těžké a robustní. Když ostatní značky šli cestou odkrajování a odlehčení.
Majitel tohoto stroje, zřejmě skalní vyznavač značky BMW trval na svém a jinou značku pro přestavbu zvolit ani vlastně nechtěl.
Od počátku bylo jasné, že to bude BMW. Jelikož jsme se s předáním této stavby strefili zrovna do Korona virového období, kdy všecky obchody měli napůl nařízeno zavřít až na pár Happy obchodů, bylo předání již zhotovené práce trošku na hraně. Bohužel, pro nás byl tento motocykl zimní investicí, jak co se týče dílů a nákupu motocyklu, tak i práce, takže bez předání nebudou kačky a bez kaček bude hlad a v době bez možnosti jiného výdělku, mimo sezonu, kdy asi nikdo nemá moc pomyšlení na nic jiného, než aby to už bylo s virem za námi, bylo potřeba motocykl urychleně předat a uklidnit hladové oko v bance, aby byl klid na frontě i v rodině.

Volba prvků byla na majiteli a celý tento stroj postaven tak jak si majitel přál, podle předlohy 6x6cm fotky z instáče.

Bylo potřeba doladit pár drobností, aby STK bylo bez problémů a další kontrola ať na silnici, či po 4 létech na STK nebyl problém.
Už jen hlavně sehnat na motocykl silniční verze, model pneu s endurovým vzorem ve velikosti, kterou tento motocykl má zapsáno v TP byl celkem oříšek.
Buď byla přední a nehrála nám stejným vzorkem zadní pneu, nebo obráceně. Takže, skamarádit dvě jiné značky pneu tak, aby si sedli na jednom motocyklu. To se stalo poměrně složitou záležitostí. Trošku nestandartní rozměry v enduro stylu prostě nešli, ne a ne najít. No, ale podařilo se.
Pěkné, dlouhé a pohodlné sedlo sice nesplňuje kritéria dnešních módních vln Scrambler/CAFE RACER ala minimalismus za každou cenu být COOL na fotkách, ale po pár desítkách kilometrů s dřevěnou prdelí přijet domů a tvářit se, že to bylo super a odkulhat nenápadně domů.
To majitel již od počátku nechtěl, měl o tom jasnou představu. Chtěl funkční, pohodlný motocykl a neměl problém s vyřazením některých sice esteticky pěkných prvků za spíše pohodlné a funkční věci.
Byl jsem za to vlastně i rád, je sice príma postavit motocykl, co vypadá skvěle na fotkách a všichni to lajkujou, což vlastně v reálu vůbec nic neznamená, pokud ani po 30 minutách jízdy nejste schopni se uhnízdit v sedle. Tak je asi celá taková na oko pěkná motorka vlastně k ničemu. Vlastně ne!!!! Ještě je na parádu 
Motor měl najeto podle tachometru nějakých 67tis km, což je pro tento motor jako párkrát prdnutí do výfuku.
Po inzerci běžně najdete tyto biky s najetými kilometry kolem 180 až 230tis km a stále jezdí. U tohoto modelu mám pokaždé pár problémů, na které pokaždé opět s železnou pravidelností zapomenu a až opět při další stavbě si vzpomenu, že jsem to už vlastně řešil.
No, nyní to bylo opět to samé otáčkoměr, tachometr, palivoměr a ukazatel neutrálu. No, bolelo to, avšak zdařilo se dotvořit.
Nyní dělá motocykl radost svému majiteli a věříme, že bude dlouho spokojený.
Přejeme všem, aby pošmurné korona jaro 2020 bylo brzy za námi a ať se vše zklidní a vrátí do předchozích kolejí, všem plné a pevné zdraví přeje Team
DK CAFE RACER .